Cesty domů 244. díl – Vím, co jsem viděla
Nahlášení nalezení těla mrtvé ženy Dalibora trochu děsí. Její popis se až nápadně shoduje s Emou. Náhle si tak není jistý, zda byl úplně nejlepší nápad ji nechat uprchnout. Strach padá i na Sváťu a ač si to nerad přiznává, klidný nezůstává ani Semerád. Sice se nakonec ukazují jejich obavy jako liché, ale i tak přichází ke slovu myšlenka začít Emu hledat. Přeci jen prostý lístek někde z Berlína je trochu málo. Při pohledu na zavražděnou si trochu oddychává i Dalibor, přesto se ale nejedná o naprosto neznámou ženu. Paní Širokou již jednou řešili kvůli únosu dítěte. To se postrádá i tentokrát a panují obavy o jeho život. S ubodání ženy nově jmenovaný velitel oddělení major Mladý podezírá jejího manžela. Přeci jen jeho výpověď působí značně nejistě. Avšak jen na základě tušení mu státní zastupitelství povolení ke stíhání nevydá. Bude potřeba sledovat stopu, na níž narazil Jaryn při svém dalším ztřeštěném kousku. Ve studni se mu podařilo najít ztracenou sim kartu. A na té by možná mohli být otisky pachatele. A když je nyní dítě v pořádku nalezeno, budou se moci soustředit na hledání důkazů. A činy manžela zavražděné jsou více než čitelné. Bezpochyby je jejich pachatelem, ale tentokrát nejspíše nemají v rukávu nic, čím by ho přiměli k doznání. Doznání, to je slůvko, které děsí i Hynka. Veronika ho přistihla v objetí s učitelkou baletu. To Hynka děsí, jelikož naprosto netuší, o co Veronice jde. Ta na přistižení Hynka hodlá profitovat, chce si tím zajistit tu svoji trochu štěstí, na níž cítí nárok.